Výtah

Roman Neruda

{ { Kapitola první }

{ O tom, že

{ Do výtahu nastoupily tyto osoby

{ Tlampač }

{ Krásná Blondýnka, co mluvila tak rychle, a trpěla roztomilou deviací, že se pozitivně fixovala na vše, co bylo v jejím dosahu }

{ Kamarádi }

{ Ozvěna deflorace mé první první první první }

{ A nebyl to obyčejný tlampač, byl to kouzelný tlampač a říkal si Tlampache }

{ Oprýskaná Záchodová Cedulka Eunuši }

{ Údržbář }

{ A

Já, když nevím, kudy kam, nadechnu se, zavřu oči, stisknu nos, zavřu pusu a snažím se vydechnout, přetlak mi zavře uši, nafoukne lebku až duní a těsně před bezvědomím mi mezi levou oční bulvou a dolním víčkem začíná unikat pramínek vzduchu }

{ A

{ Já ju dosmýho ptra }

řekla Blondýnka

a usmála se na Údržbáře

a Údržbář povídá

{ neva }

{ Ale taky o tom, že

{ Se po zavření dveří zjistilo, že ve výtahu nejsou žádný čudlíky a kliky a stěny jsou měkce polstrovaný, ale naštěstí Kamarádi vytáhli pytlíky Lesněnek a každýmu nabídli, a tak všichni cucali Lesněnky a byli veselí a když se výtah pohnul, všichni sebou cukli a nevšimli si, že se výtah rozjel do strany }

{ Já bych si toho také nevšiml, nebýt toho, že jsem už v té době byl mrtvý,

zemřel jsem na prasknutí aorty,

mimochodem, krevní výron mi poškodil mimo jiné i nervové centrum určující chemickou povahu potravin, takže posledních deset vteřin svého života jsem nevěděl, jestli Lesněnka, kterou cucám, je kyselá nebo zásaditá,

{ veselé, ne ? }

{ A nakonec o tom, jak

{ Tlampač - usmál se a řekl

{ První patro }

{ A nikdo nevystoupil ani nenastoupil a tak akorát vzali ten papírek, na kterým se psalo: }

{ Od jaktěživa žil v zemi, co neměla jméno. Nejdřív pár let jen tak chodil, nudil se a kopal do věcí, kterých se všude kolem válelo plno, a o kterých ani nevěděl, jak se jmenujou. Upřímně řečeno, ony se asi ani nijak nejmenovaly.

Za nějakou dobu ho to přestalo bavit a řekl si:

Takovej velkej a ani nevíš, co si zač a co je zač všecko tohle kolem, styď se.

Styděl se a rozhodl se, že bude všecko pojmenovávat. Začal u sebe - pojmenoval se Koumák a jmenoval se Vrchním pojmenovávačem všeho. To, v čem bydlel, pojmenoval Barák. Vyšel před Barák, dupl na zem, řekl jí:

Ty budeš Těživo, kolem bude Živo a nahoře bude Jakživo.

a zálibně se díval nahoru.

Jakživo krásně zářilo, ale skoro uprostřed se táhlo něco ošklivého, šmouhatého a mračilo se to. Koumákovi se to vůbec nelíbilo. Měl strach, aby mu to nezašpinilo Jakživo, a tak na to křikl:

HU!

A ono mu to odpovědělo:

HA!

a ukáplo to kousek špíny, ale nepohnulo se to ani o píď.

Jelikož na to Koumák nedosáhl a viděl, že po dobrém to neodejde, rozhodl se, že se s tím smíří a pojmenuje to.

Hej ty, ty se budeš jmenovat Huha. zakřičel nahoru.

Ale takhle špinavou tě, Huho, nenechám.

A tak se Koumák přejmenoval na Vrchního pojmenovávače všeho a vybarvovače Huhy a usnul. } }

{ { Kapitola druhá }

{ O tom, že

{ Ve výtahu vládla přátelská a konstruktivní atmosféra a dva muži vedli spolu tento dialog

{ { Kolikátého bylo dvanáctého }

{ Jedenáctého }

{ Ale ne, jedenáctého je až v květnu }

{ Až tak pozdě }

{ Ano }

{ Vůbec, některé dny jsou jen velice zřídka }

{ Ano, ale některé ne }

{ Ano, například středa }

{ Ano, středa, ta je každou chvíli }

{ Ano, například dneska byla už tuším dvakrát }

{ Ano }

{ Ano }

{ A Tlampač - usmál se a řekl

{ Jakou ústní vodu po holení používáte }

{ Proč, je snad něco cejtit }

lekl se Údržbář a horečně si plnil lícní torby Lesněnkami }

{ A taky o tom, jak

{ { Má hkej fczák }

řekla Blondýnka

a zavěsila se do Údržbáře

a Údržbář trochu nejistě a radši bokem povídá

{ Neva }

{ A jeli hasiči

{ Zas někoho honěj }

řekla Cedulka

{ Hm, červenýho kohouta }

A Tlampač - usmál se a řekl

{ Červený kohout - známý recidivista }

{ A Freud, ošívaje se a postrkován Kamarády, předstoupil a povídá

{ Teda neni to jako nic světovýho, ale my sme si tady s Kamarádama připravili takovou věc, tak sem si myslel, když už tady spolu jedeme tim vejtahem, že bysme vám to přednesli, jó }

{ A když nikdo nic nenamítal, vzal taktovku a Kamarádi začali přednášet

{ Kamarády pro zkrácení značím takto

{ Kamarád č.1 = K#01 }

{ K#všichni: Pohádka o putování

K#01: Smaragdová jezera lásky

K#02: Stoletá cesta spáleništěm

K#03: Praskot kloubů rukou v klíně

K#04: Údiv prosťáčka zbytečné smrti

K#05: Smrt těsně před happyendem

K#06: Vzpomínka vyschlých úst

K#07: Bolest slz trhajících tváře

K#08: Útěcha náhradních objetí

K#09: Lavina výčitek z úst do úst

K#10: Podpatky očistného smíchu nepochopení

K#11: Drtivá nicotnost slova

K#12: Před velikostí počitku }

{ A nakonec o tom

{ jak Tlampač - usmál se a řekl

{ sedmnácté patro } a nikdo nevystoupil ani nenastoupil, ale zato na podlaze uviděli nějaký kus papíru; podivili se, co tu dělá, když kolem bylo tak intenzivně prázdno, ale pak je napadlo, jestli to náhodou není nějaký vzkaz, nebo prostě něco důležitého, tak ten papír vzali a četli: }

{ Hned, jak se Koumák vzbudil, pojmenoval Spanici a Bděnici a rozhodl se, že tuhle Bděnici neprofláká. Vyšel před Barák a všiml si, že z Těživa vyrůstá takové pěkné malé - pojmenoval to Trála. A na Trále bylo krásné chladivé, ve kterém se to příjemně pobíhalo bosé, křičelo a navíc ještě zrcadlilo Jakživo. Koumák to pojmenoval Bosa a hned to začal důkladně zkoušet.

Lehl si na Těživo do Trály, umyl se Bosou, koukal se na Jakživo, poslouchal Vrouky, jak vroukaj, myslel si, jak ta Bděnice hezky ubíhá a pomaloučku usínal. } }

{ { Kapitola třetí }

{ O tom

{ jak si asi padesátiletá obtloustlá paní položila svých pět tašek na podlahu výtahu a naštvaně řekla

{ Teď, teď je maj, ale na jaře, když si chce člověk vyjet, tak nic } z kapsy maskáče vytáhla dýmku, rozdělala oheň třením dřev, určila pořadí nočních hlídek, řekla

{ Ahoj kamarádi }

svlíkla se, až měla jen vysoký černý kožený kanady, do vaginy si zastrčila dýmku, takto ji vykouřila, z tašky vysypala asi sto umělých penisů a vagin na bateriový pohon různých velikostí, tvarů a ras, všecky je zapnula a největší vibrátor - padesáticentimetrový Král Mamut - si vecpala do vaginy, menší pak do rekta, úst, nosních a ušních dírek, mezi nohy od kotníků až k vulvě, mezi ruce a tělo od podpaždí až po zápěstí, na všech svých dvacet prstů si navlékla umělé vaginy, ležela a celá se otřásala detonacemi umělých orgasmů }

{ spousta nevyužitých pomůcek zatím poskakovala, kutálela se či plazila po podlaze, vaginy se rytmicky rozevíraly a zavíraly jako nestvůrná ústa lekajících ryb a chrlily záplavy lubrikačního krému }

{ jedna vagina měla to štěstí, že se srazila s krásným černým penisem, který měl na napodobenině žaludu nylonové štětiny,

vagina povídá

{ pocem a necukej se; ne, aby ses cukal }

a penis se do ní okamžitě našrouboval,

vagina povídá

{ pocem a cukej se; ne, aby ses necukal }

{ a jeden schlíplý vyfouklý nafukovací penis seděl smutně v koutě, hrál na kytaru a zpíval starý šanson

{ hledá se láska

co nás vopustila

a teď krade v sámošce

a spí v nádražních čekárnách }

{ A taky o tom

{ jak jsem žil s klukem a holkou v jedný písničce

a líbilo se mi tam,

ale dávalo mi to moc prostoru

a já se bojím prostoru,

bojím se sám sebe,

bojím se usnout, abych si něco neudělal }

{ a Tlampač - usmál se a řekl

{ osmý patro }

ale nikdo nenastupoval a nevystupoval a Tlampač - usmál se a řekl Blondýnce

{ nechtěla ste vystupovat }

{ néé }

řekla Blondýnka a objala Údržbáře

a Tlampač - usmál se a řekl

{ jak chcete }

{ A nakonec o tom

{ jak se dveře začaly zavírat, ale v poslední chvíli škvírou vletěla dovnitř papírová vlaštovka, která měla na křídlech napsáno: }

{ Hned po probuzení spěchal Koumák vykřiknout to, o čem se mu zdálo celou Spanici:

Huho, budeš mít Trálovou barvu, jó!

A povzbuzen svým úspěchem začal pojmenovávat. Tuhle Bděnici mu to skutečně šlo, pojmenoval nejmíň půlku Živa, co viděl kolem. Z Těživa teď kromě Trály rostly Mávanky, Roztřepenice, Plazivky a velké Sloupáky a menší Sloupáčky, ve kterých bydleli Líťáci, Peruťáci, Pískoši a Zobáci, ale i roztomilí Ocasáčkové, a pod kterými se honili Zubatci, Chomáčci, Nohatky a Pichlouni.

To to dalo práce, takže spát šel Koumák celej utahanej. } }

{ { Kapitola čtvrtá }

{ O tom, že

{ a Tlampač -

usmál se a řekl - smál - smál - smál

usmál se a řekl - smál - smál - smál

usmál se a řekl - smál - smál - smál

usmál a řekl - smál - smál - smál

usmál a řekl - smál - smál - smál

usmál a řekl - smál - smál - smál

smál a řekl - smál - smál - smál

smál a řekl - smál - smál - smál

smál a řekl - smál - smál - smál

smál řekl - smál - smál - smál

smál řekl - smál - smál - smál

smál řekl - smál - smál - smál

řekl - smál - smál - smál

řekl - smál - smál - smál

řekl - smál - smál - smál

uřekl - smál - smál - smál

uřekl - smál - smál - smál

uřekl - smál - smál - smál

uřekl se - smál - smál - smál

uřekl se - smál - smál - smál

uřekl se - smál - smál - smál

uřekl se a - smál - smál - smál

uřekl se a - smál - smál - smál

uřekl se a - smál - smál - smál

uřekl se a smál - smál - smál - smál

uřekl se a smál - smál - smál - smál

uřekl se a smál - smál - smál - smál

uřekl se a smál se - smál - smál - smál

uřekl se a smál se - smál - smál - smál

uřekl se a smál se - smál - smál - smál

uřekl se a usmál se - smál - smál - smál

uřekl se a usmál se - smál - smál - smál

uřekl se a usmál se - smál - smál - smál

uřekl se a smál se - smál - smál - smál

uřekl se a smál se - smál - smál - smál

uřekl se a smál se - smál - smál - smál

uřekl se a smál - smál - smál - smál

uřekl se a smál - smál - smál - smál

uřekl se a smál - smál - smál - smál

uřekl se a - smál - smál - smál

uřekl se a - smál - smál - smál

uřekl se a - smál - smál - smál

uřekl se - smál - smál - smál

uřekl se - smál - smál - smál

uřekl se - smál - smál - smál

uřekl - smál - smál - smál

uřekl - smál - smál - smál

uřekl - smál - smál - smál

řekl - smál - smál - smál

řekl - smál - smál - smál

řekl - smál - smál - smál

smál řekl - smál - smál - smál

smál řekl - smál - smál - smál

smál řekl - smál - smál - smál

smál a řekl - smál - smál - smál

smál a řekl - smál - smál - smál

smál a řekl - smál - smál - smál

usmál a řekl - smál - smál - smál

usmál a řekl - smál - smál - smál

usmál a řekl - smál - smál - smál

usmál se a řekl - smál - smál - smál

usmál se a řekl - smál - smál - smál

usmál se a řekl - smál - smál - smál }

{ A taky o tom, že

{ tohle se mělo číst pomalu, rytmicky a se zavřenýma očima }

{ Nakonec o tom, že

{ Tlampač - usmál se a řekl

{ mínus dvěstě sedumdesáté deváté patro }

ale nikdo nenastupoval a nevystupoval

a Tlampač - usmál se a řekl

{ přátelé, já vám do toho opravdu nechci mluvit, ale měli byste si vystoupit }

a tak jsem vystoupil, ale jen proto, abych na podlaze sebral starou jízdenku na vlak, na jejímž rubu bylo malými písmeny napsáno: }

{ Koumák si všimnul, že celou Bděnici ho po Jakživu provází zářivá usměvavá kulatá skvrna - pojmenoval ji Koláč. A tenhle Koláč kreslil na Těživo obrazy všeho kolem. Používal k tomu zvláštní barvu; Koumák jí říkal Tmouk. Tmouk byl strašně zajímavá barva, například mizel beze stopy. Když třeba Koláč nakreslil Tmoukem obraz Sloupáku a za chvíli se rozhodl ho posunout kousek vedle (což dělal často), tak na původním místě vůbec nic nezbylo.

Ale to není zdaleka všechno. Nejpodivnější věc byla, že Tmoukové obrázky se pohybovaly spolu se svými modely. Copak u líného Zubatce, který pořád spí a udělá sotva dva tři Chody za Bděnici, to není nic divného. Ale Tmoukové obrázky stačily v rychlosti i takovému Zobákovi a každý přeci ví, že Zobák je nejrychlejší Hejbal, stejně jako Sloupáky jsou největší Stojany.

Nejvíc se Koumákovi líbilo, že i on má svůj Tmoukový obrázek, který chodí stále s ním. Koumák si ho docela oblíbil a hrál s ním na Utíkanou. Vždycky čekal, až obrázek nebude dávat pozor, a pak se co nejrychleji rozběhl pryč. Ale on dával pozor vždycky a nehnul se od Koumáka ani na kousek.

Koumák si pomyslel:

To je od Koláče pěkné, že si dělá tolik práce se všemi těmi Tmoukovými obrázky, a navíc má opravdu pěknou barvu, taková by se mi líbila na Huze.

A tak zakřičel:

Huho, měj taky barvu jako Koláč.

A jak křičel, viděl, že pusu otvírá i jeho Tmoukový obrázek. } }

{ { Kapitola pátá }

{ O tom, že

{ zazvonil telefon

{ Haló, mám pocit, že tam u vás něco začíná }

{ Jak jsi našel naše číslo, když máme v každém patře jiné }

{ Víte, ve skutečnosti stojíte a pohybuje se všecko kolem vás }

{ Celá budova }

{ Chm, říkejte tomu třeba budova }

{ Tak proto nám není špatně }

{ A proto mně špatně je }

{ A taky o tom, že

{ ze sluchátka se začal řinout proud sojových bobů, jako vodopád stékal na podlahu výtahu, tvořila se řeka, zprvu bujná a pěnivá, ale v dolním toku líná a pomalu tekoucí, takže v meandrech mezi rákosím se dalo pozorovat, že některé boby jsou překousnuté napůl a uvnitř bobů žijí milióny lidí milióny svých životů

{ v jednom z nich vidím svou bývalou holku, která se stala cizí současnou ženou }

{ v jiném vidím sám sebe, jak čtu jednu z posledních básniček, co jsem jí napsal

{ Moře na Měsíci mají odliv

bratránek Tichý oceán si píská

nese si v síťovce bandasku do šichty

jak tak pohazuje rukama

postel uvnitř bandasky klouže

po zamrzlé hladině bílýho kafe

jako slon na bruslích v Holiday on Ice

na zádech mu sedí pták

klepe zobákem

protože mu je zima

vleze si pod peřinu

už jsme tam tři

změní se v kytku

já tě jí uhodím

ty roztaješ

já uhodím kafe

kafe roztaje

postel se potopí

je z ní potápník

na zadečku má bublinu

a je dravý }

{ v jiném večeří Blondýnka s Údržbářem }

{ a hned vedle Údržbář zhasíná a rozsvěcí svíčky }

{ a hned vedle Údržbář objímá Blondýnku a jednou rukou kontroluje, jestli má opravdu v zadní kapse džín ty prezervativy }

{ a hned vedle večeří Blondýnka, Údržbář a tři jejich děti }

{ a hned vedle už jsou Údržbář i Blondýnka mrtví }

{ a hned vedle tábořej Kamarádi - sou to spolužáci z gymplu a vyjeli si tak na lodičky, když už to tady teče }

{ A nakonec o tom,

{ jak Tlampač - usmál se a řekl

{ patro Dé pět lomeno římská dvanáct malé dvojité wé }

a všichni se hrnuli ke dveřím

{ nikdo nevystupujte, já vás varoval, nejdřív musím zjistit, kdo tady udělal tu řeku, vem támhle ten papírek a přečti ho nahlas, Cedulko }

a Cedulka četla: }

{ Příští Bděnici se nejprve Koumák rozhodl vytvořit Soubdění. Soubdění se skládá z deseti Bděnic, které mají svá jména - Prvněk, Druhek, Třetěk, Čtvrtek, Pátek, Šestek, Sedmek, Osmek, Devátek a Desátek. Vždycky mezi dvěma Bděnicemi je Spanice. Tuhle Spanici se Koumákovi ani nechtělo spát a tak čekal, co se stane. A děly se věci!

Nejdřív zmizel Koláč. Ale ještě před zmizením stačil všechno zabarvit Tmoukem. A ten Tmouk se stával čím dál tím tmoukovatějším, až si Koumák neviděl ani na špičku Ňuchátka. Navíc se taky ztratil Koumákův tmoukový kamarád a Koumák se začal bát.

Radši bych měl jít spát, abych se nebál.

pomyslel si, ale věděl, že když se bojí, tak neusne.

Opravdu nevěděl, co s tím má dělat, ale najednou se na Jakživu něco objevilo. Koumák zprvu myslel, že se už vrací Koláč, ale nebyl to on. Bylo to menší a mělo to jinou barvu. Mělo to barvu trochu jako Nic, které teklo kousek od Koumákova Baráku. Koumák tohohle Koláčova bráchu pojmenoval Malík. Pak si všimnul, že Malík není na Jakživu sám, ale že je tam spousta malých Jiskérek.

Jiskérky, Jiskérky,

říkal si Koumák,

to je pěkné jméno, to se mi líbí.

A taky si všiml, že už je trochu vidět kolem a že se na Těživu objevil jeho tmoukovej kamarád.

Tmouk a Malík mají stejně pěkné barvy ... Huho, vem si z nich příklad.

poučil Huhu, která se skromně, ale už ne nešťastně a špinavě krčila na Jakživu. Nakonec zjistil, že už nemá strach a nic mu nebrání, aby usnul. } }

{ { Kapitola šestá }

{ O tom,

{ Jak cestovat na Měsíc

Tak za prvé odvrhni veškeré baňky s rosou a hejna husí

Lidé, kteří ti tohle radili, si neviděli ani na špičku nosu

Za druhé je nutno vybrat měsíčnou noc, kdy Dorůstá, ale jen chviličku, takže výsledný tvar je srpeček zvící toho, co vidíš pod tričky čtrnáctiletých, nebo je to hmota faldu kůže omezená tlakem gumy nohavičky kalhotek

Pozor, nesmí být zataženo

Další podmínkou je vhodný most a pod ním vhodná řeka

S vhodnými mosty jsou potíže, ale nenech se odradit počátečními neúspěchy a hledej

Vhodné mosty je nutno hledat poslepu za pomoci cvičeného cvrčka krmeného útržky dopisu milenky, co se s tebou rozešla

Cvrček se krmí dvakrát denně dvěma souhláskami a jednou za týden nepohrdne ani samohláskou

Ale nesnáší dlouhé ypsilon ze slova milý

Na vhodném mostě se cvrček rozbrečí a zmizí

Tehdy otevři oči a první, co ti padne do oka, musí být odraz Měsíce ve vhodné řece

Není-li, pokus je zmařen a ty jsi vrahem nevinného cvrčka

Pokračuje-li vše podle plánu, vezmi první slovo, které tě napadne, a pečlivě ho uschovej

Pak si zuj boty, obrať špičkami od vhodné řeky, vezmi druhé slovo, které tě napadlo

A to zakřič

Skoč po hlavě do odrazu Měsíce

Když ucítíš dotyk hladiny, jsi v půli cesty (tehdy je vhodné vyhodit kotvu, máš-li) }

{ Ale taky o tom, že

{ Údržbář povídá

{ já si nebe představuju tak, že místo andělů tam budou trpaslíci, šmoulové, bolci a lolci a dvě nezřetelné skvrny, při pohledu na které se mi bude do mysli vtírat neodbytný pocit, že se potkali u Kolína. Podívejte }

exhibicionistickým pohybem rozerval svůj montérkový plášť a na chlupech na hrudi, břichu, pohlaví i nohou se mu houpaly figurky trpaslíků, šmoulů, bolků, lolků a dvou nezřetelných skvrn v cenách od sedmi do třiadvaceti korun

{ hejbou hlavičkama }

řekl, vzal francouzák a urval jedné figurce hlavu

{ tu hlavu bych koupil }

ozvalo se z telefonu

Freud vzal sluchátko a zařval

{ oidipovský komplex }

{ panáček je študovanej }

řekl Homosexuál a pokusil se Freuda znásilnit

Freud se rozplakal

{ má kojná měla obrovská ňadra a nikdy mě neuhodila, ač jsem jí karabáč strkal přímo do rukou }

{ nemlich to samý já a náš pes, panáčku }

řekl Homosexuál a pokusil se znásilnit číselník telefonu

{ helejte se, kurva, hejbou ručičkama }

řekl Údržbář a urval jedné figurce francouzákem ruku

{ ruku nechci }

ozvalo se z telefonu

{ a přepojuji, máte další hovor }

{ tady je buzení telefonem, někdo si tam u vás přál vzbudit }

{ ano, to jsem byl já, jsem Červený kohout a je mi všechno jedno, kde je pilot výtahu }

kokrhal Červený kohout oháněje se pistolí

{ nemáme pilota, tohle je výtah řízený samoobsluhou }

{ tak kde je Samoobsluha }

{ v suterénu }

{ ne, jsem tady }

řekla Samoobsluha

{ ale lituji, Červený kohoute, stejně nemáš košík }

{ tak sorry, vzbuďte mě zas na nějakou lechtivou scénu }

řekl Červený kohout a usnul }

{ A nakonec o tom, že

{ Tlampač - usmál se a řekl

{ neděláte mi radost }

a jeden kluk mu povídá

{ my tu nejsme proto, abysme vám dělali radost }

a Tlampač - usmál se a řekl

{ tak to teda ne, chlapečku }

vycenil lesklé bílé tesáky a ukousl mu hlavu

{ už mi všichni serete, serete, rozumíte, tak sakra držte huby }

otevřely se dveře a dovnitř vešel pán a povídá

{ prosim vás, kdo je tady dopisní schránka }

a Tlampač - usmál se a řekl

{ já }

změnil se v dopisní schránku a když do něj pán strkal dopis, Tlampač mu ukousl ruku

ruka i s dopisem spadla na zem a na obálce bylo napsáno: }

{ Z přemýšlení o poslední barvě Huhy probudily Koumáka kroky.

Takhle chodí leda Nohatka, ale co ta by tu chtěla dneska - ve Čtvrtek.

Byl totiž Čtvrtek.

Vrtě zadumaně hlavou vyšel Koumák před Barák a co tam uviděl mu vyrazilo dech. Bylo to veliké asi jako on, vlastně se mu to vůbec podobalo a zároveň to bylo úplně jiné. Rozhodně se to krásně usmívalo a Koumák rychle vymýšlel, jak by to pojmenoval.

Krásněnka - budeš Krásněnka.

Krásněnka.

řekla Krásněnka zvonivým hlasem a ještě víc se usmála.

Koumák si pomyslel, že se zblázní radostí. Přistoupil ke Krásněnce, pohladil jí a řekl si:

Hm, tohle nemám ... to budou Mrňavky.

Mrňavky.

rozesmála se Krásněnka, lehla si do Trály a Mrňavky zmizely.

Mrňavky.

usmál se Koumák, lehl si ke Krásněnce, z jedné Trály vzal dvě kapky Bosy, opatrně je položil na místo, kde předtím byly Mrňavky a ony se zase objevily.

Huho, budeš mít barvu Mrňavek.

pomyslel si Koumák těsně předtím, než se zbláznil radostí a začal se věnovat činnosti, kterou později nazval Kolísání. } }

{ { Kapitola sedmá }

{ O tom, jak

{ Tlampač - usmál se a řekl

{ víte, musíte mě chápat, já to taky nedělám rád, vždyť já proti vám nic nemám, každý máme přeci své povinnosti, já jsem přeci jako vy ... třeba ... třeba ... jednou jsem složil básničku o lásce

{ Dal bych vše za dotek lásky

Tam na dně kalhotek mé krásky

Uprostřed rozkoše té vrásky

Co nekreslí se na obrázky }

{ Ta básnička je obscénní, všimli jste si }

{ byla noc když někdo zazvonil běž vodevřít řekla mu manželka šel a najednou věděl že za dveřma stojí krásná nahá ženská a usmívá se vezme ho za ruku přiloží si jí na levé ňadro a on bude cítit její rozžhavenou bradavku na chodbě zhasne světlo obejmou se kopnou nohama a vyletěj na hladinu v houfu bílejch bublinek budou lapat po dechu sípat a z bublinek se stanou holubi a z holubů duše starejch panen a z duší starejch panen duše prostitutek a z duší prostitutek duše jejich zákazníků a z duší jejich zákazníků duše starejch bicyklů a na duších starejch bicyklů se budou on a krásná nahá holka zalykat rodit a umírat }

{ Ale taky o tom, že

{ Blondýnka přišla zavěšená do Údržbáře k Tlampačovi a říká

{ pane Tlampache, my jsme vás chtěli poprosit, jestli byste nás neoddal, my se máme rádi }

a Tlampač - usmál se a řekl

{ tak vy se máte rádi, děti }

{ ano, ano }

{ podívej }

usmál se a řekl Tlampač Údržbářovi

{ vždyť ona má ráda každého, kdo je dost blízko ní }

přitiskl se k Blondýnce a ta ho něžně pohladila po hlavě

{ ale mě miluje }

{ nemiluje }

{ ale já jí ano }

{ jak bys jí mohl milovat, vždyť mluví tak rychle, že jí není rozumět }

{ ale já jí rozumím, a navíc teď mluví normálně }

{ ano, teď ano, ale začne mluvit rychle, zítra, nebo pozítří, nebo za několik let, ale začne }

{ aťsi }

{ podívej }

usmál se a řekl Tlampač Blondýnce

{ to není muž pro tebe }

{ je }

{ víš, co má na chlupech }

{ vím, a nevadí mi to, naopak, líbí se mi, že je takový zvláštní }

{ páchnou mu z úst Lesněnky }

{ miluju Lesněnky a miluju Údržbáře }

řekla Blondýnka a chytila Údržbáře za ruku

{ no jak chcete děti }

usmál se a řekl Tlampač a dlouho si prohlížel všechny ve výtahu }

{ pak zamhouřil oči, semkl rty, až vypadaly jako dva tenké bělavé plátky syrového masa a promluvil velmi tichým a výhružným hlasem, který se odrážel od stěn výtahu a u všech vyvolal nevýslovnou hrůzu, každý atom vzduchu vibroval kovovým zvukem těch dvou slov }

{ Tlampač - usmál se a řekl

{ ROZEJDĚTE SE }

{ A nakonec o tom, že

{ Blondýnka pustila Údržbářovu ruku a všichni se od sebe začali zmateně odtahovat; s ulehčením vystoupili náhle otevřenými dveřmi a zjistili, že jsou tam, kde do výtahu nastoupili; rychle se vzdalovali od výtahu a zvuk jejich kroků se rozléhal po celém Živu; v dálce uviděli Koumáka s Krásněnkou kolísající na koberci z Trály, a tak chtěli odejít, ale: }

{ Krásněnka, vzhlédla Koumákovi přes rameno, uviděla je a řekla:

Koumáku, počkej, Koumáku, koukni, máme hosty. } }

čekání na becketta (http://sweb.cz/beckettt), (c) 2003 roman (ro) neruda.