Jak šli Pa s Tlapískem na Vlachovku

Roman Neruda

Sluší se asi předeslat, že mé vzpomínky na onen večer jsou zastřeny mlžným oparem, který lze stěží přičíst pouze obvyklé alkoholové cloně. Čím vícekrát se k tomuto textu vracím, upravuji ho a hledám nejvhodnější formulace, tím méně jsem schopen posoudit, nakolik můj popis odráží to, co se skutečně událo, ač byla věrnost realitě od počátku mým hlavním cílem. Byl to zvláštní večer. Já osobně jsem nebyl v nejlepší formě a kromě nepřesného pozorování děje zmohl jsem se většinou jen na citace úvodních vět různých literárních děl. Souviselo to s tím, že jsem v té době vypracovával cvičení 3b z příručky o psaní románů, jejímž cílem bylo právě zjistit, jakými způsoby slavní autoři začínají. Myslím, že podle toho cvičení by tato povídka měla nejlépe začínat slovy "Invaze už začala".

Někteří z nás se ten den také prvně setkali s Tlapískem, který do té doby neopouštěl Pův byt. Já jsem Tlapíska již znal z předchozích návštěv u Py, ale přesto i pro mne byl velký rozdíl vidět ho v Pově posteli anebo v přední kapse jeho větrovky. V neposlední řadě je toto období význačné i tím, že Pa zahajoval své nebezpečné experimentování s čajem, před nímž jsme ho tenkrát všichni — bohužel bezúspěšně — varovali. Jelikož nejsem velkým příznivcem nadpřirozených jevů, přičítám i Povu tehdejší neobvyklou jasnozřivost vedlejším účinkům těchto experimentů. I přesto zůstává, a pravděpodobně i zůstane, pozadí většiny událostí tohoto večera nevysvětleno. Tak už to chodí.

***

Invaze už začala, řekl Pa sotva si sedl ke stolu. Vypadáš úžasně báječně, skoro bych tě ani nepoznala, pozdravil jsem ho. To je Tlapísek, ukázal Pa na břicho, kde mu z kapsy větrovky čouhal chlupatý čumáček Tlapíska. Tlapísek, tolik sem o něm slyšel, řekl Hugo, konečně ho potkávám osobně. Řekni ahoj, řekl Pa Tlapískovi. Takže on se domnívá, že z hygienických důvodů by se měla odstraňovat vždycky, řekl Ludvík. Kdo, zeptal se Pa. Ten člověk, co vede rubriku Gynekolog radí, pátrá, informuje, odpověděl Alfréd. Ahoj, řekl Tlapísek. Kde, zeptal se Pa. V časopise, co odebírá jeho babička, odpověděl Alfréd. A co, zeptal se Pa. Co si dáte, zeptal se vrchní. Předkožka, odpověděl Alfréd. Uzený bůček s křenem, hodně chleba a čaj, řekl Pa. A Tlapísek, zeptal se Hugo. Nestarej se, až budu něco chtít, tak si řeknu, okřikl ho Tlapísek. Narodil jsem se v Ženevě v jedné z nejpřednějších rodin republiky, řekl jsem. Je dneska trochu naštvanej, ale jinak je roztomilej, řekl Pa a začal se s Tlapískem mazlit. Hovno, řekl Tlapísek, ale přesto Povi nastavil čumáček. Ňuf, ňuf, ňuf, oňufal mu ho Pa. Naproti tomu při masturbaci s ní lze užít spoustu legrace, řekl Ludvík. S kým, zeptal se Pa. S předkožkou, odpověděl Alfréd. Intelektuální mlha neska, řekl Hugo. Taky sem si myslel, že padla, ale neni to mlha, řekl Pa. Hovno, řekl Tlapísek, invaze. Jo, jo, invaze, řekl Pa. Hele, křikl Tlapísek na vrchního, Pa dostal tři pytlíky cukru a žádnej čaj, jo. Už začala, zeptal se Hugo. Promiňte, řekl vrchní Povi a Tlapískovi. Takže mi po tom večírku zbyly tři lahve lacinýho koňaku, řekl Hugo. Co si dáte, zeptal se vrchní u vedlejšího stolu. Bla, bla, bla, ozvalo se.

***

Odcházím od stolu na pánský záchod. Nikdo tam není, ale přesto se radši zavírám do kabinky, nemám rád, když na mě někdo kouká. Když jsem skoro u konce, slyším, jak někdo vchází. Potichu otvírám dveře a dívám se z boku na močícího člověka. Proud moči nepravidelně tryskající z jeho penisu musí svou reaktivní silou nebezpečně ovlivňovat jeho rovnováhu, neboť se dost potácí. Po chvilce se pro jistotu opírá čelem o stěnu. V pisoáru, do nějž člověk močí, se najednou objeví úzké světle fialové chapadlo. Jeho konec se pomalu přiblíží k penisu, dotkne se ho a když člověk nereaguje, rozevře se a otvorem vpředu pohltí proud moči. Kolem otvoru je vidět věnec světélkujících přísavek, který se přimkne k penisu, a z jeho středu vyjede tmavý, poměrně silný bodec. Ten pronikne ústím močové trubice a chvíli je podle pohybující se zduřeniny možné sledovat, jak postupuje směrem k tělu. Člověk nijak nereaguje. Zduřenina zmizí u kořene penisu, pohyb zdánlivě ustane a nějakou dobu není jasné, co se děje. Člověk si dokonce polohlasně zanotuje nápěv nějaké písně, ale v polovině verše si nemůže rozvzpomenout na pokračování. Najednou sebou tělo trhne, nohy se odlepí od podlahy a bezvládně se zavlní. Bodec mezitím zřejmě vnitřkem těla dorazil k hlavě, odkud se ozve tlumený syčivý zvuk a hlava se začne bortit. Během několika vteřin se sfoukne jako gumový balónek a schlíple visí na mužově hrudi. Zvuk sání ustane a hlava se, teď už pomaleji, vrátí do původního tvaru. Za další okamžik se chapadlo oddělí od penisu. Tělo, které mezitím opět kleslo nohama na zem, se oklepe, tiše zasténá a nekoordinovaným opileckým krokem se vypotácí ven za záchodu.

***

Asi bys ten název neměl používat, nejde-li přímo o značkovej produkt z oblasti Cognac, řekl Ludvík. A co mam teda řikat, zeptal se Hugo. Obecně brandy, nebo používej přímo název druhu, řekl Ludvík. Co je napsáno na flašce, řekl Albert. Na dvou je Napoleon a na jedný Original French Brandy, řekl Hugo. Fuj, řekl Tlapísek. Ti to trvalo, řekl mi Albert. Proč se jen tak zbavovat něčeho, co ti už jednou narostlo, zeptal se Hugo. Pak se nemusíš tak často mejt, řekl Tlapísek. Třeba tam dělal pokusy, aby moh přispět k rozhovoru, řekl Ludvík. Co si dáte, zeptal se vrchní. Čaj a bůček, řekl Pa. V den, kdy ho měli zabít, vstal Santiago Nasar v pět třicet ráno, aby stihl příjezd lodi, která přivážela biskupa, řekl jsem. Chtěl sem to teda nějak upotřebit a tak sem zkusil namíchat Manhattan, kde je místo kanadský whisky brandy, řekl Hugo. No a, zeptal se Albert. Nechutný řekl Hugo. A zkusils Twilight zone, zeptal se Ludvík. Twilight zone, zeptal se Pa. Brandy a portský, řekl Tlapísek. Zkusil, řekl Hugo. No a, zeptal se Albert. Nechutný, řekl Hugo. Co si dáte, zeptal se vrchní u vedlejšího stolu. Bla, bla, bla, ozvalo se. Vy si myslíte, že si s tou invazí dělám prdel, řekne Pa, zvedne se a odchází na záchod.

***

Již jsem si ten večer zvykl, že na vývoj konverzace nedokáži jakkoliv zareagovat, ale stejně jsem překvapen, že ani nebezpečí, jakému je vystaven můj přítel, na mé neschopnosti nic nemění. Mlčky sedím a snažím se alespoň přijít na nějakou vhodnou první větu, jejíž citací bych ostatním naznačil, co Povi hrozí. Jediná dobrá věta, která mě ale napadá, je ta, již jsem použil před chvilkou. Přemýšlím, zda bych jejím opakováním docílil potřebného efektu, nebo zda by to bylo trapné. Kloním se spíše k druhé možnosti. Ze stojánku uprostřed stolu vezmu pivní tácek a uchopím ho v rohu mezi palec a ukazováček, opřu hranou o stůl a nechám prsty sklouznout podél svislého okraje dolů. Pak opět stisknu, zvednu ruku nad stůl a lehce prsty uvolním. Tácek se převáží a začne rotovat. Zhruba po devadesáti stupních se zadrhne o desku stolu a vydá přitom slabý klapavý zvuk. Chvilku počkám a opět nechávám sklouznout prsty dolů.

***

Další pokus byl brandy a Campari jedna ku jedný, ozdobit koktejlovou třešní, řekl Hugo. A co, zeptal se Albert. Škoda Campari a koktejlový třešně, řekl Hugo. Vy tam ste dycky celou věčnost, hoši, řekl Ludvík na adresu Py, který se vracel ke stolu. Kde, zeptal se Pa. Na hajzlu, odpověděl Hugo. Ty si teď přišel z hajzlu, víš, řekl Alréd. Aha, řekl Pa. Takže máš pořád sposutu brandy, řekl Ludvík. Ne, nakonec sem na to totiž přišel, řekl Hugo. A co, zeptal se Albert. Patnáct dílů brandy, jeden díl Martini, jeden díl Campari a jeden díl portskýho, to vše on the rocks, řekl Hugo. Co si dáte, zeptal se vrchní. Co si dáme, zeptal se Pa Tlapíska. Hovno, řekl Tlapísek. Už nic, řekl Pa vrchnímu. Už si nepamatuji, kdy jsem zemřel, řekl jsem. Pocem, řekl Pa a začal se s Tlapískem mazlit. No jo porád, řekl Tlapísek a nastavil Povi tlamičku, kterou měl celou od krve. Ňuf, ňuf, ňuf, mazlil se Pa s Tlapískem a přitom si krví potřísnil rty i tváře. Nepudem, zeptal se Pa a nikdo mu neodpověděl. Rozhlédl jsem se, ale nevidím nikoho z našich přátel. Nepočkáme na chlapce, řekl jsem. Ste tu sami, řekl Tlapísek. Co, zeptal se Pa. Sami, zopakoval Tlapísek. No, jo, teď sme tu najednou sami, řekl Pa. Né, kurva, ste tu vod začátku sami, řekl Tlapísek. No, řekl Pa a odmlčel se. No, tak tim spíš asi pudem, ne, řekl po chvíli přemýšlení Pa a začal si přes hlavu oblékat větrovku. A bacha, řekl Tlapísek. Jo, jo, má pravdu, bacha na tu invazi, řekl Pa. Né, kurva, bacha, lámeš mi hlavu, řekl mu Tlapísek.

čekání na becketta (http://sweb.cz/beckettt), (c) 2003 roman (ro) neruda.