Čekání na Becketta I

aneb Severní vítr je, krůty

Roman Neruda

Osoby: Štěpán jeho Deníček Exisťák

Místo děje: zastávka

Exisťák: Štěpáne!

Štěpán: Nazdáááár, no néééé.

Exisťák: Ahoj.

Štěpán: Jak se pořád máš, člověče?

Exisťák: Ale jo, de to, docela blbě.

Štěpán: To já se mám moc fajn, člověče.

Exisťák: Vidím, že nejsi sám.

Štěpán: To je můj Deníček.

Deníček: Můžeš kreslit,
můžeš psát,
ale listy netrhat!

Exisťák: Hmmm.

Deníček: Já jsem jeho Deníček.

Štěpán: Štěpán, těší mě.

Exisťák: Vlastně mě nezajímáte.

Štěpán: A co tady pořád děláš, člověče?

Exisťák: Nic.

Štěpán: Ale néé.

Deníček: Kecá.

Štěpán: Ale nekecej.

Exisťák: Tak ... já nevim. Co asi tak ček dělá na zastávce.

Štěpán: Čekáš?

Exisťák: Hmmm.

Štěpán: A na co?

Exisťák: Až pojede kolem nějaká krůta.

Štěpán: Aha.

Deníček: V upomínku věnuje Milada.

Exisťák: Milada?

Štěpán: Ach, Milada.

Deníček: Ach.

Štěpán: Její sametová kůže a vlahé oči.

Deníček: Mmmm.

Štěpán: Říkal jsem jí: "Moniko, ty jsi naftalín na mé noční můry."

Exisťák: Milado.

Deníček: Ano?

Štěpán: Kdy to bylo?

Deníček: Pátého února.

Štěpán: Pátého února. Kolem zuřila válka ...

Deníček: Vánice.

Štěpán: Vánice. A ty její sametové bradavky a vlahý jazyk.

Exisťák: Musím se vyzpovídat. Budeš kněz.

Deníček: Já?

Štěpán: Nechtěla jít ke mně na pokoj. Nestačilo jí, že tam s náma bude můj Deníček.

Exisťák: Otče, pochybuji o tom, že Severní vítr existuje.

Deníček: Takys mě zavřel do koupelny ... Synu, to je zlé, musíš se kát.

Štěpán: Říkal jsem jí: "Marcelo, bez tebe jsem jako špendlík se skleněnou hlavičkou bez hlavičky."

Deníček: Moniko.

Štěpán: Ano?

Exisťák: Milado.

Štěpán: Takys měl pěkně ošklivej obal.

Deníček: Ano?

Exisťák: Jsem připraven na cokoli.

Štěpán: A tvá čerstvá ořízka působila svou neosahanou novotou tak uměle, tak depresivně.

Exisťák: Ano?

Štěpán: A ty její sametové velké a vlahé malé ...

Deníček: Opakuj po mně, synu.

Exisťák: Opakuj po mně, synu.

Štěpán: Opakuj po mně, synu.

Deníček: Sluníčko svítilo.

Štěpán: Sluničko svítilo.

Exisťák: Sluníčko svítilo.

Štěpán: Větříček vál.

Exisťák: Větříček vál.

Deníček: Větříček vál.

Exisťák: Vzpomeň si Deníčku.

Deníček: Vzpomeň si Deníčku.

Štěpán: Vzpomeň si Deníčku.

Deníček: Kdo ti to psal.

Deníček: Kdo ti to psal.

Deníček: Kdo ti to psal.

Štěpán: Už jsi to někdy dělal s krůtou?

Exisťák: Já ...

Deníček: Už jsi někdy bičoval židli?

Štěpán: Měl jsi pocit, že se zblázníš napětím při představě kloaky?

Exisťák: Trefuju se při chůzi mezi spáry dlaždic.

Deníček: Svážeš knihovnu prádelní šňůrou a pak, když je bezmocná, jí olízneš sklo. Celé, od podlahy až nahoru.

Exisťák: Říkám si, že když vyběhnu první schody, než se zavřou dveře, splní se mi přání.

Štěpán: Mně se splní přání, když si do oběda nevemu ani jeden čokoládovej bonbón.

Deníček: Co vlastně ode mně chcete?

Exisťák: Hranatý kanály sou smůla, kulatý ne.

Štěpán: Pár stránek, mám rád ten šustot listování.

Exisťák: Co po mně, sakra, chcete?

Deníček: Nemáš cígo?

Štěpán: Já vím, že půvab toho vztahu tkví z velké části v jeho narcisismu, ale kdybych mu to řekl, tak se přeci naštve ... Co teda chcete?

Exisťák: Klo-a-ka?

Deníček: Severní vítr?

Štěpán: Asi už mi to jede. Stejně to je jedno.

Exisťák: Hm, tak čau, člověče.

Deníček: Na poslední list Ti píšu
Protože Tě ráda mám
A kdo Tě má ještě radši
Ať Ti píše o list dál.

čekání na becketta (http://sweb.cz/beckettt), (c) 2003 roman (ro) neruda.