Čekání na Becketta III

aneb Jak mě bujík nevzbujil

Roman Neruda

Návod:
Příteli, blahopřeji Ti ke koupi nejnovějšího bujíku. Uvidíš, že Tě tento zlepšený model přesvědčí o své výkonnosti.

Pták:
Ahoj

Já:
Jaké je moje poslání?

Sen:
Jel jsem už od rána po téhle silnici a nepotkal jsem za tu dobu jediné auto, jedinou obydlenou usedlost. Po obou stranách silnice se rozprostírala pustá a monotónní poušť s občasným ostrůvkem křoví. Kdesi v dáli přede mnou jsem viděl nezřetelnou tmavou hradbu hor. Zdálo se, že nejvyšší z nich mají dokonce zasněžené vrcholky. Můj vůz vířil prach usazený na povrchu cesty a nechával za sebou mohutný prašný trychtýř táhnoucí se v bezvětří několik mil šikmo vzhůru. Slunce zapadalo a oranžové paprsky dopadající na zaprášené přední sklo vytvářely fantastické světelné obrazce a působily, že jsem skoro neviděl na cestu před sebou. Naštěstí byla silnice téměř rovná.

Návod:
Příteli, chceš-li, aby Ti bujík sloužil co nejlépe, řiď se, prosím, následujícími pokyny. Pro své pohodlí je najdeš vytištěné velkými červenými písmeny na zvláštní plastikové kartičce, kterou si můžeš zarámovat a pověsit nad lůžko.

Pták:
Poslání?

Já:
Proč jsem sem musel přijít? Mám něco udělat?

Sen:
Poušť kolem silnice se začínala pomalu zvedat, až vytvořila stěny kaňonu. Za chvíli jsem ani nedohlédl na jeho vrchol. Zšeřilo se a já musel zpomalit a jet opatrněji. Po několika mílích cesta najednou končila malým prostranstvím. Zajel jsem ke kraji, vůz sebou na nezpevněném hrbolatém povrchu několikrát cukl a zastavil. Vystoupil jsem a všiml jsem si stínu ptáka vysoko na obloze. Podobný stín jsem viděl ráno před začátkem cesty.

Návod:
Tak je budeš mít, příteli, neustále na očích, pro případ, že by se něco stalo. Taková možnost je ovšem, samozřejmě takřka vyloučena.

Pták:
Udělat? Ne ... nemáš už žádné poslání. Přišel jsi sem, protože jsi mrtvý. Umřel jsi.

Sen:
Ve skále kaňonu jsem objevil úzkou průrvu, která pokračovala jako stezka dále k západu. Šero se změnilo v téměř úplnou tmu, takže jsem postupoval velmi pomalu, tápal jsem rukama napřaženýma před sebou a při každém kroku jsem nohou nejprve opatrně ohledal terén. Kdesi nad sebou jsem občas zaslechl tiché svištění vzuchu obtékajícího velká ptačí křídla.

Návod:
Kartičku najdeš, příteli, v krabici s bujíkem v zapečetěné obálce s obrázkem lebky se zkříženými hnáty. Bude lepší, když obálku otevřeš před jakoukoli manipulací s bujíkem.

Já:
Umřel? Kdy?

Sen:
Po nějakém čase jsem z dálky uslyšel nezřetelné zvuky, v nichž jsem za chvíli poznal rytmickou hudbu hranou na flétny a bubny. Přišel jsem na kraj plošiny, kde uprostřed kolem ohně tančily postavy ve slavnostních krojích rituální tance. A vtom jsem si vzpomněl na to, kdo jsem a proč jsem tady. Jsem šaman a tohle je shromáždění šamanů. Vytáhl jsem z kapsy čelenku a flétnu a zapojil se do tance.

Návod:
Prosím Tě, příteli, bujíkovu žízeň nikdy se nikdy nesnaž hasit vodou ani pěnovými přístroji. Díky.

Pták:
Vzpomínáš si, jak sebou vůz trochu cukl, když jsi zastavoval? Tak to jsi umřel.

Já:
Ale, já, já určitě mám něco udělat. Proč bych sem jinak jezdil?

Sen:
Moji společníci najednou přestali tancovat a gesty se mi snažili něco sdělit. Nejdřív jsem si myslel, že kritizují můj tanec nebo že má flétna neladí, ale pak jsem zjistil, že ukazují kamsi do tmy a naznačují, že tím směrem mám jít. Přišel jsem ke skále s vytesanými schody, která se zvedala kolmo vzhůru. Vzpomněl jsem si, že kdesi nahoře má být jeskyně, ve které sídlí hlavní šaman. Začal jsem šplhat, což bylo pomalé, únavné a nebezpečné, protože schody místy přecházely jen ve vytesané otvory pro nohy a ruce. Konečně skála končila a dle ozvěny zvuků způsobených mými pohyby jsem zjistil, že jsem uvnitř jeskyně. Jeskyně byla prázdná.

Pták:
Protože jsem ti to řekl.

Já:
Ne. Jsem šaman a tohle je shromáždění šamanů. Přijel jsem na shromáždění šamanů. Musíme tu tancovat a hrát na flétny.

Návod:
Správná manipulace s bujíkem je, samozřejmě, velmi jednoduchá. Bujíkovu olověnou schránku vezmi večer ke svému lůžku a stiskem červeného tlačítka odjisti otvory pro žahavá chapadla. Odjištěného bujíka umísti ke svým nohám a snaž se co nejrychleji usnout.

Pták:
Nejsi.

Návod:
Optimální doba spánku je, příteli, sedm hodin, čtyřicet dvě minuty.

Sen:
Posadil jsem na zem a opřel zády o skálu. Kolem byla tma a ticho. Otvorem z jeskyně jsem po chvíli, když si mé oči přivykly tmě, viděl hvězdnou oblohu. Nevím, jak dlouho jsem tak seděl, když jsem opět zaslechl tiché svištění ptačích křídel. Obrovská ptačí silueta zakryla výhled na hvězdy, když pták přistál u vchodu do jeskyně. Najednou se vnitřek jeskyně osvětlil dvěma kužely světla vycházejícího z ptákových očí. Pták naklonil hlavu na stranu, podíval se na mně a řekl:

Pták:
Až se probudíš, nasedni do svého vozu a vydej se směrem na západ. Příteli.

čekání na becketta (http://sweb.cz/beckettt), (c) 2003 roman (ro) neruda.